Jak mě mé podnikání převezlo a jak jsem to chtěl vzdát

Událo se toho fakt hodně, a nejde říct, že všechny události byly zrovna pozitivní. Píšu to hlavně proto, abych případně varoval ty, kteří podobné chyby za sebou (zatím) nemají. 

Po letech zase sám

Od roku 2012 jsme podnikali společně s Lukášem. Dařilo se nám. I během posledního roku, co jsme pracovali dohromady, se nám plnily všechny naše "plány" a předsevzetí. Jenže jak to bývá, nic není na věky, a protože se naše představy o společném podnikání začaly rozcházet víc a víc, na podzim 2016 jsme se dohodli, že to od ledna rozsekneme, a půjdeme každý svou cestou. Žádná zlá krev, aby bylo jasno, jen se nám oběma za těch pár společných let dost změnila situace, očekávání i nároky na společný „podnik“, a tak jsme si řekli, že to bude lepší rozpustit. Nutno podotknout, že tuhle část roku nepovažuju za nějaou tragédii, spíš jen za normální vývoj. 

Je ale pravda, že po těch letech, kdy jsme byli vlastně pořád spolu (a lidi si z nás dělali srandu "hele, kde máš bráchu", když někam na oborovou sešlost dorazil jen jeden z nás...) byl dost nezvyk, pracovat sám. Laboroval jsem, co s tím, abych úplně nezakrněl a neztrácel (pro mne docela důležitý) sociální kontakt, až jsem díky šťastné náhodě (dík Honzo!) sehnal stůl a židli v Picards, kousek od Anděla. A díky bohu za ně. Tak pohodový kolektiv jsem si snad ani nezasloužil. 

pohled do hlavní pracovní místnosti u nás v kanceláři

To jsem si říkal, že ten rok začal fakt hezky. Jenže...

Důležitá facka

Na jaře to pak vypuklo. Stalo se toho docela dost. A vlastně nic z toho nebylo příliš příjemné.

Jak asi víte, krom konzultací máme s klukama nějaké své projekty. Koncem března nám začalo docházet, že jeden z nich (čerstvě redesignovaný e-shop s hodinkami TimeUp) začíná kulhat víc než dost. Respektive jsme si museli přiznat, že spíš jednu nohu táhne už dávno za sebou. Přestalo nám dávat smysl do něj dál sypat peníze, a po poměrně živých debatách jsme se rozhodli jeho provoz ukončit. To bylo v dubnu.

Vůbec ten redesign se nepovedl. Nemyslím teď samotnou grafikou nebo tak, ale spíš jsme to celé interně špatně naplánovali, a pár věcí nedomysleli / nedotáhli. Z malých problémů se staly velké, přestalo se stíhat, a už se nám to nepovedlo včas otočit. Zahučeli jsme tam za relativně dost peněz, ale snažím se to už dnes brát pozitivně = jako cennou (ačkoli dost drahou) školu. A pravda je, že lekce z této etapy dnes zmiňuji i u svých klientů, kde redesigny probíhají. 

Do toho se přihodilo, že jsem přišel o dva klienty během asi týdne. Jeden z nich skončil - zcela na rovinu - protože jsem na něj neměl potřebný čas. Udělal jsem školácké chyby – vzal příliš mnoho zakázek, odsouval termíny, a do toho se snažil řešit rozhýbání nového e-shopu...

Období dost na prd. Zvlášť, když máte na skladě zboží za statisíce, a splátky bance jsou neúprosné.

Aby toho nebylo málo, v té době jsme kupovali ještě jiný e-shop, který dnes provozujeme. Kolem toho jsem zařizoval financování, a vlastně celkové převzetí obchodu. Dost práce, a dost stresu.

Co vám budu povídat, dostal jsem se do situace, kdy se nic moc nedařilo, a já začal pochybovat o tom, že to vlastně dělám správně a že to nějak ukočíruju. Napadlo mě se i zkusit nechat zaměstnat! Ano, až tak na prd to bylo. Prostě jsem se v tom zabrušoval čím dál víc a nešlo mi moc vybrušovat.  

Později mi žena řekla, že mě ještě v takovém „stavu“ neviděla. Prakticky měsíc a půl, možná dva, jsem byl jako tělo bez duše a fungoval na autopilota. Přestaly mě bavit moje koníčky, nechodil jsem běhat, ani cvičit, vlastně vůbec nic a v hlavě jsem se pořád snažil vymyslet, co a jak udělat a jak to zas "nakopnout". 

Letní odpočinek a třídění myšlenek

Během léta se situace začala trošku zlepšovat. Provoz TimeUpu jsme zastavili, čímž se mě i kolegům dost ulevilo, nový obchod se pomalu začal zajíždět - opět díky pomoci mé ženy (převzala nad e-shopem kontrolu a má na starost veškerou komunikaci se zákazníky - ano, máme náš první rodinný podnik :-)). A já se začal trošku vzpamatovávat. 

Odřekl jsem nějaké klienty co se konzultací týče, a tak jsem měl víc prostoru jednak věnovat lepší péči těm aktuálním, a také trošku podrobněji zanalyzovat, co že se to vlastně všechno nepovedlo, proč, co bylo těmi hlavními důvody neúspěchu.

Kdybych to měl shrnout v pár bodech

• Honil jsem příliš mnoho zajíců. To byl základní kámen úrazu. Moc práce a time management na hovno
• S TimeUpem jsme si ukousli příliš velké sousto – to byl hlavní problém. Dílčí potíže pak byl například způsob financování, vlastně i nedostatečné množství financí, programátoři se nám zpozdili, takže jsme prošvihli hlavní sezonu... Určitě by to vydalo na samostatný článek, tak třeba někdy...
• Tím, jak se pak přestalo dařit, balilo se to jako sněhová koule, a i bezvýznamný a malicherný problém vypadal obří a nepřekonatelný
• Moje obvykle silné sebevědomí dostalo několik slušných zásahů, což pro mě bylo něco nového, a hodně mě to vykolejilo 
• Během těchto pár měsíců jsem se o sobě naučil víc, než za poslední roky dohromady, řekl bych

Nutno podotknout, že moje žena mi v tomhle období byla tou absolutně největší oporou, a nebýt jí, asi by to všechno bylo trošku jinak. Takže ještě jednou děkuju.

S Háňou v Lotyšsku, podzim 2017

Že by konečně lepší zítřky?

Od konce léta se to začalo postupně zlepšovat. Nový e-shop se začal zajíždět pod našim vedením, já se trošku srovnal a uklidnil. Přišli nový klienti, nová práce, svěží vítr. Od podzimu už mám kalendář zas hezky naplněný a práci naplánovanou zhruba do jara, navíc je plný fakt zajímavých projektů, na které se moc těším.

Třeba s partou z Pilulky budeme dělat opravdu zajímavé věci, hlavně v linkbuildingu a obsahu - na to se velmi těším! Nebo třeba Letuška.cz je velmi zajímavý projekt. Nebo můj nejnovější klient – Kika Nábytek, tam zas budeme překopávat web, měnit strukturu, a tak. Rok 2018 pro mne bude opravdu dost našlapaný :-)

   
a pár dalších je pak tady

I přes to, že končící rok byl dost nepříjemný, nešťastný a já se na jaře fakt skoro modlil, aby už skončil, tak jeho závěr se docela povedl a do jeho posledního týdne vstupuju uvolněně a pln očekávání z toho, co přijde. A to je na tom podnikání vlastně boží.

No dobře, a co z toho?

Byl to rok nad míru náročný. Prošel jsem si obdobím, kdy jsem si nadával za to, že podnikám. Prvně od roku 2004, když jsem začal, jsem zažil takovou "dobu temna". Nejhorší na tom bylo, že jsem si byl vlastně vědom toho, že to všechno pramenilo z mých vlastních chyb. No a celá ta situace měla vlastně jen jedno jediné možné řešení - zakousnout se a porvat  se s tím. To je asi největší nevýhoda podnikání - nikdo jiný, než vy sám, vás z průseru nevytáhne. Naštěstí se to povedlo, a já jsem teď zas o něco silnější. 

Ve světle letošních událostí jsem změnil přístup k některým tématům. Asi bylo třeba, aby se mi v některých oblastech trošku rozsvítilo. 

• Začal jsem výrazně lépe plánovat své kapacity
• Zásadně jsem změnil time management a plánování krátkodobých úkolů
• Já, odpůrce buzerovacích softwarů, mám teď už u všech klinetů podrobnou evidenci všeho, co dělám, basecampy na úkoly, tabulky ...
• Začal jsem si zas připomínat své staré dobré pravidlo "co kdyby to viděl Prokop" u svých výstupů
• Připomněl jsem si, že říkat "NE" je velmi důležité, a že říkat "ANO" vás může stát fakt hodně (a nemyslím to politické hnutí... no, i když vlastně to taky ...)
• Moje žena je moje největší opora, a to nejlepší, co mě kdy potkalo

Tak vám přeju, ať podobné potíže nemusíte nikdy řešit :-)